Sval se skládá ze svalových vláken, která jsou v neustálém napětí, kterému říkáme svalový tonus. Při určité tělesné aktivitě se sval může přetížit, maximální napětí, kterého jsou svalová vlákna schopna je překročeno a vlákna se "přetáhnou". K tomuto přetížení svalových vláken dochází často i tehdy, je-li organismus unavený nebo dehydratovaný. Svalová vlákna se nachází ve velkém předpětí a další zátěží se jejich tonus ještě zvyšuje. Dochází  k  přetržení některých vláken, ale zřídka dochází ke kompletní ruptuře svalu. Vzniká bolest, krevní sraženina po natržení okolních cév, otok a porucha funkce.

Příčiny: Rychlý a nečekaný pohyb,  nedostatečné zahřátí (rozcvičení) před dynamickou zátěží. Poměrně častá komplikace u rychlostních sportovců, ale velice často se natržení svalu vyskytuje právě u kondičních a „svátečně“ sportujících jedinců. Důvodem je, jak už bylo řečeno, nedostatečné zahřátí, přecenění sil, únava, chronické přetížení určitých partií,  ale i řada vnitřních faktorů, překyselení a dehydratace. Dále se často natrhává sval v okolí poškozeného kloubu buď úrazem, zánětem nebo chronickým poškozením jako artrózou, revmatoidní artritidou nebo jiným zánětem, kde sval vykonává ochranu a často je ve zvýšeném napětí, ve kterém pak vzniká natržení.

Příznaky: Poškození svalu je poměrně bolestivé zranění, které postiženému  znepříjemní minimálně několik dní.  V případě menšího poškození (natrhnutí několika vláken bez zjevné vklesliny v místě poškození a modřiny) je u většiny lidí tento stav vnímán jako trvalý stah příslušného snopce svalu, který  omezuje v pohybu. V případě poškození většího počtu svalových vláken a eventuelnímu natržení svalového obalu je to vnímáno jako ostrá bolest, bránící další zátěži svalu. Sval může být citlivý na pohmat, dostavuje se i ztuhnutí (někdy vnímáno i jako křeč), případně otok postiženého místa, a někdy i hematom. Pacient má obtíže s chůzí a dalšími pohyby, na kterých se sval za normálních podmínek podílí (např. při natažení přitahovačů dolní končetiny na vnitřní straně stehna má postižený problém s přitažením jedné nohy ke druhé). Bolestivá je část nebo celá délka svalového snopce, svalové úpony jsou citlivé, bolestivost je pociťována často i v klidu. Při zahřátí zátěží se stav dočasně zlepšuje, pak ale nastává výrazné zhoršení, může vzniknout i otok. Vždy je nutná určitá doba klidu, která je doporučená dle rozsahu poškození.

Při přetržení určitého svalu nebo jeho celé části je cítit silná ostrá bolest a někdy i  slyšitelné prasknutí a v místě se objevuje prohlubeň.  Je zde výrazná bolestivost, rychlý nástup otoku a hematomu. Postižený sval nelze zapojit ani přes bolest.

Velmi časté je natržení svalu v lýtkové oblasti (výjimečně natažení). Projevuje se prudkou bolestí v poraněném místě, případně s citelným prasknutím v okamžiku přetížení. Brzy se vyvíjí otok, často se ukáže i modřina (krevní výron). Bolest znemožňuje chůzi, postižený si nemůže stoupnout na špičku nohy. Nejčastější plné přetržení je až v místě Achillovy šlachy.

Některé další svalové skupiny bývají postiženy vždy podle přetěžování v souvislosti s jednotlivými druhy sportů. U fotbalistů se natrhávají zadní svaly stehna, u hokejistů zase svaly v oblasti třísla.

Léčba: Při podezření na jakékoli poranění svalu je nutné okamžitě ukončit sportovní aktivitu a nevystavovat sval další námaze, aby se předešlo závažnějším komplikacím (dalšímu poškození svalu). Sval se nesmí nadále protahovat, sportovec by ho neměl ani „zkoušet rozhýbat“. Zpočátku aplikovat led v průběhu prvních 24 hodin (vždy cca 10-15 minut ledování s hodinovou  pauzou - to celé několikrát opakovat. Po cca 36 hodinách aplikovat spíše teplo nebo Priessnitzův zábal pro snížení svalového tonu, během dne vtírat  alespoň 3x do postiženého místa masti s protizánětlivými a protiotokovými složkami (traumaplant, voltaren, Reparil, Lioton aj.). Proti vzniku otoku pomůže zvednutí postiženého místa do zvýšené polohy - tj. nad úroveň srdce.  Vhodný je také kompres daného svalu (stahovací punčocha, bandáž, elastické obinadlo), aby se otok dále nezvětšil a docházelo i k lepšímu prokrvení hlubších částí svalu, což napomůže regeneraci. Dnes jsou moderní lymfotapy anebo celé tzv. lymfokalhoty.

Sval se zatěžuje  postupně a podle stupně hojení a bolestivosti. U menších svalových poranění trvá léčba cca týden až dva, u větších svalových traumat se léčba může protáhnout až na měsíc. Velmi významná je diagnostika a následná komplexní terapie. Svalové poškození se pouze klidem vyléčí méně pružnou vazivovou jizvou, která pak v budoucnosti může působit další komplikace (trvalý zdroj tahu). Jakmile vymizí akutní bolestivost, lze sval postupně zatěžovat, ale nesmí se přehlížet bolest.  Se sportováním lze začít až po úplném vymizení obtíží a podle výsledku ultrazvukového  vyšetření. Pokud se sportovec vrací ke sportovním aktivitám po těžším zranění, je lépe použít vhodnou ortézu, nebo taping.

Samozřejmě při jakémkoli podezření na závažnější poranění, např. pokud je bolest neúnosná nebo přetrvává nebo je v místě poranění patrná vkleslina či důlek, je nutné navštívit lékaře specialistu. Může se jednat o větší poškození svalu, které vyžaduje odbornou léčbu, a ne jako je běžné v praxi: „dej si měsíc klid a pak postupně zatěžuj….“.

Jak rozlišit stupeň svalového poranění?

K rozlišení závažnosti poranění je třeba odborného lékařského vyšetření, ideálně doplněného o sonografické vyšetření.

Největší riziko poranění svalu hrozí nárazovým příležitostním sportovcům. Když pravidelně nesportujete nebo se chystáte změnit typ zatížení, připravte na to tělo. Cvičíte-li tedy pravidelně v posilovně a chystáte-li se třeba zahrát fotbalový zápas, alespoň týden před zápasem zařaďte běhání. Tělo si na změnu zatížení a na nový pohybový stereotyp přivykne lépe a vy předejdete zranění.

Každému zatížení by mělo předcházet pořádné zahřátí, rozcvičení a dostatek tekutin. A je opravdu úplně jedno, jestli jdete do posilovny, běhat do lesa nebo hrát fotbal. Stačí pár minut aerobní zátěže (lehký klus, svižná chůze, jízda na kole volným tempem...) a svaly jsou prohřáté a tělo připravené. Této úvodní fázi věnujte vždy minimálně deset minut. Pak postupně lehce protáhněte všechny svaly se zaměřením na ty, které budou při cvičení zapojeny nejvíce. Postupujte buď od hlavy k nohám, nebo naopak. Teprve pak můžete začít sportovat.

V nestátním zdravotnickém zařízení Barna Medical s.r.o. se problematikou natrženého svalu již dlouhou řadu let zabývá MUDr. Miloš Barna a se svým týmem profesionálních odborníků Vám poskytne kvalitní odbornou péči.

Proč právě zde?

• Určíme rychlou a přesnou diagnostiku ultrazvukem, na sportovních akcích Vám poskytneme vyšetření moderním mobilním přístrojem

• Provádíme pravidelné kontroly a sledování hojení, a tím i optimální doby návratu do zátěže za pomoci ultrazvuku a různých speciálních testů

• Jsme tým profesionálních špičkových odborníků s aktivním přístupem k léčbě od prvního dne poranění a  z naší nabídky uvádíme např.  lymfodrenáže, speciální magnetoterapie, detox, cílené svalové techniky na  relaxaci svalu včetně akupunktury a rázové vlny, různé medikamentózní přípravky na optimalizaci léčení poškozeného svalu včetně aplikace krevní plasmy

Z toho, co bylo napsáno, vyplývá rada na závěr:

Vyhněte se zejména dynamické (rychlostní, silové) zátěži v období únavy nebo tehdy,    nejste-li na tuto zátěž připraveni. Nepodceňujte vhodné oblečení (sval zůstane zahřátý), nezanedbejte také kvalitní sportovní obuv, eventuelně  vložky do bot  zhotovené dle Vašich otisků chodidel, které si u nás také můžete objednat.

Nepřeceňujte se. Naslouchejte svému tělu a nepřetěžujte ho. Řada sportovců má tendenci překonávat únavu, uběhnou pár kilometrů navíc nebo odehrají dalších pár minut zápasu. Jenže právě tyto “krátké“ okamžiky mohou být osudové. Cítíte-li únavu, nechce-li se vám již sportovat, raději tělo poslechněte a jděte si odpočinout.

Blíží se teplé sluneční období a mnoho rekreačních sportovců se probudí do aktivity a začne sportovat. Pokud se někdo chystá věnovat sportování aktivně a patří již do věkové kategorie nad 35 let, musí počítat s tím, že v jeho těle se již mohou projevovat příznaky degenerativních změn, např. artróza kloubů.  Takový jedinec by se již měl zajímat  o své zdraví v tom směru, že by měl znát stav svých kloubů, chrupavky, vazů, měl by znát svůj kardiovaskulární aparát – tzn. udělat si běžné vyšetření EKG, zátěžové testy a nechat si poradit od člověka, který se zabývá sportem, ať je to trenér nebo zkušený člověk, měl by něco vědět o výživě a regeneraci a na základě těchto informací by si měl poskládat  tréninkový režim, regenerační plán a podle tohoto programu postupovat. Vhodné jsou i preventivní prohlídky u fyzioterapeutů, kteří jsou odborně vyškoleni v odhalování svalových dysbalancí a naučí vás cviky, díky kterým lze omezit vznik úrazu (zapojení stabilizačního systému těla).

Nezanedbatelnou úlohu má při sportu fáze regenerační a správná výživa i pitný režim, a o tom bychom si řekli něco v příštím článku.